NAILS - Every Bridge Burning
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, talk a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Napriek tomu, že OTK sú stále oboma nohami v undergrounde, ich líder Ondřej Ježek je persóna známejšia -- či už ako majiteľ brautiganovsky nazvaného štúdia jáMOR, autor zneliek Rádia 1 alebo vôbec vcelku "expert na zvuk". OTK samotní, majúc za sebou vyše pätnásťročnú históriu, na poslednej doske "KOT" ohúrili práve kombináciou unikátnej a svojskej stavby piesní a skvelého, zabijácky zahusteného zvuku.
"Sona a kuva" zachádza v tomto ohľade ešte ďalej. Tromfy vybaľujú OTK okamžite -- zasnená "A.Letec" s nezefektovanou, ale lo-fi vytiahnutou gitarou a spevom je jednou z najlepších skladieb na doske. Dvojka, skvele klipová "Mám svoji zemi rád", s triphopovými bicími a basklarinetom je dokonalým prienikom minimalistického zmyslu pre "pesničku", textárskeho umenia a zároveň zvukového majstrovstva Ondřeja Ježka. Na "Sone a kuve" sa vo väčšej miere OTK pustili do hrátok s elektronikou alebo postupmi tanečnej muziky. "Sova a kuna" a "Tupilak" sú šmrncnuté scratchingom, a treba však povedať, že nejde o zvezenie sa na módnej vlne, ale o stopercentne vlastný prístup. V druhej spomínanej skladbe scratche prejdú do orgasticky hlučného vzopätia corového refrénu, v prvej sa organicky prelínajú so zvukom trúbky... Hlavnou devízou v pomalšom, melancholickom rytme sa nesúcej nahrávky je zahalenie každého tracku do vlastných šiat. Napriek tomu, že ani jedna skladba nevytŕča na úkor iných, obsahujú všetky nezameniteľný nosný motív, vyhrávku či zvukársku perličku. Naštastie s ozdobami sa neplytvalo, a tak každá, aj pri opakovanom posluchu, poteší. Nedá sa nespomenúť "Sopka", citlivým mikrofónom zosnímaný monológ opustenej, malej sopky: "Jsem sopka malá/La la lá, la la la la la la/Někdy dřímám, někdy hřímám/Občas trošku přihořívám...". Jemne surrealistické, funkčné, milé, originálne.
Napriek tomu, že na CD sa podieľali mená z prvej ligy českej hudobnej scény (mix o.i. J. P. Muchow, Dušan Neuwerth) nezabudli OTK na svoje noise-corové korene. Poctou spriazneným GNU je svojsky poňatý cover "Poslepu na cestě", doska vyšla na v rámci českej scény vychytených Silver Rocket. A práve vďaka undergroundovej úprimnosti a oprostenia od kalkulu v kombinácii s konskou dávkou hudobného talentu a pedantnosti pri nahrávaní, je "Sona a kuva" jednou z najzaujímavejších českých nahrávok (nie len) minulého roku. Pri miernej stagnácii českej metalovej scény by mohlo ísť o malý návod na to, ako sa pohnúť vpred.
Řekni mi kde si byl a jaks tam doletěl,
A co si všechno vzal a cos tam uviděl,
Že si se vrátil dřív než začal novej den,
Už teď ti uvěřím že tohle nebyl sen
Řekni mi co jsi dal, a co sis z toho vzal
A kohos očkoval, a kdo tě rouboval
Řekni co je víc, kam oči nevidí
Řekni mi co je dál a kde už není nic
(A. Letec)
Vynikajúca porcia post hardcorovej muziky. Emotívna, skvele zložená a nemenej výborne nahratá. OTK spolu s GNU tvoria úplnú špičku toho, čo česká "mimomainstreamová" scéna ponúka, bez ohľadu na žánre.
9 / 10
František Štáfek
- trúbky, Juno 1, piano
Honza Žalud
- basa
Láďa Korenda
- bubny
Ondřej Ježek
- gitary a spev
1. A.Letec
2. Mám svoji zemi rád
3. Sova a kuna
4. Sopka
5. Šnek
6. Tupilak
7. Moje ruce
8. Mezi prsty
9. Pandořina lednička
10. Poslepu na cestě
Vydáno: 2003
Vydavatel: Silver Rocket/Minority Records
Stopáž: 45:22
-bez slovního hodnocení-
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, talk a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Další alternativa pro příznivce BORKNAGAR je tato parta z Rocky Mountain. Sice nic převratného, ale jízda je to patřičně ostrá i melodická, plná hezkých momentů a přesvědčivé instrumentace. I střídání growlingu a čistého vokálu je namixováno s přehledem.
Páni muzikanti, hoďte tam něco svižného a veselého, kytary ať závodí s klávesami. Dobré, to je ono. Trochu kýčovité jak ti Taliáni STAMINA. A kdo je ten starý pěvec v novém čepci? Ale, nebyl on u ROYAL HUNT? Dobře jste to skloubili, radost poslechnout.
V pátek nás čeká masivní exploze v podobě novinky německých kanonýrů, to se cítím oprávněn tvrdit už na základě luxusního čtyřpísňového EP, které obsahuje ten nejlepší melodický black / death s hnilobným pachem obinadel a lidského masa. Fans do haptáku!
A jsou zpět. Po dekádě odmlky. Opět rozjuchaní, lehce infantilní, ale hlavně maximálně kreativní a hraví. Deska, u které se prostě nejde nepohupovat do rytmu. Je v tom nezbedná nakažlivost.
Řecký instrumentální postrock, jenž koketuje s blackgazem, ambientem i cinematickou hudbou, který se nebojí ani klávesových ploch a piana. Fascinující vizuál skvěle odráží znepokojivost a melancholičnost jejich hudby.
Další španělský příspěvek do už nyní bohaté nadílky výborných doom metalových nahrávek letošního roku. „Espectres“ je klasický, dřevní a čistý doom, přesto stále velmi emotivní a prodchnutý krásně ponurou atmosférou.